Cancer - a symbolic drama between mother and child Bahne-Bahnson (1982) notes that people suffering from cancer experience in a psychosomatic way old emotional deficits that have never been consciously addressed. He suggests that cancer patients have been deprived of being innocent children, and that many of them had to look after and emotionally support their parents. These people missed out on much of the essential emotional nurturing that would have allowed them to develop a strong sense of self.

LN: Téměř polovina lidí, kteří k vám chodí, mají rakovinu. V čem u nich vidíte příčiny?Vzorec si odvodíme. V biologickém aspektu je rakovina proces, který svým bujením likviduje svého nositele. Je to nějaká agrese, kterou jsme obrátili proti sobě. To je v té nejširší rovině. A pak můžeme jít ke konkrétnějším modelům: Kdy obracím agresi proti sobě? Když vůči sobě chovám nějakou nenávist, sebetrestání, sebepotlačování? A čím radikálnější je, s o to větší razancí jí začne zobrazovat displej našeho těla. A rakovinové bujení dostane rozměry, které mohou být zničující. Nesmíme si myslet, že to je něco, co dostaneme, co přijde zvnějšku! Tento proces zrodu je velmi dlouhodobý. A když se k sobě chováme nějakým způsobem hnusně, dvacet, třicet let, tak i přes sebeozdravné potenciály našeho těla, které jsou obrovské, jednoho dne zkrátka tělo podlehne. Proto také ozdravný proces je u toho typu onemocnění velice náročný. Musíme jít k samé podstatě sebe sama. Vnitřní změna musí být radikální a často mění podstatu celého našeho života, protože rakovina je rovněž velmi radikální. S rakovinou se nesmlouvá a nestačí, když něco ošulíme.

Rakovina je v našej spoločnosti veľmi démonizovaná a mýtizovaná. Z nášho psychosomatického hľadiska patrí rakovina len do bežnej škály ďalších ochorení. Ale keď sa pozrieme na psychické aspekty, na ktorých onkologické ochorenia vznikajú, vždy zistíme, že v mentálnom poli človeka je zobrazená ťažká devastujúca sebadeštrukcia, odmietanie a sebatrestanie, aj keď si to ten človek neuvedomuje alebo pred týmto vlastným psychickým fenoménom zatvára oči. Keď riešime onkologický problém, na tento mentálny vzorec narazíme vždy. Rakovina je choroba, s ktorou sa nevyjednáva, tá nás nemilosrdne zmetie, ale len preto, že my nie sme ochotní zmeniť náš psychický koncept života. A pokiaľ ide o rakovinu, vtedy musíme meniť koncept od základu a radikálne. Len málo klientov je ochotných na to pristúpiť. Tí, ktorí na to pristúpili, sa u nás z rakoviny skutočne vyliečili. A to môžem povedať absolútne zodpovedne.